Roland a jeho úžasná pouť od analogových počátků k digitální revoluci

Vznik společnosti se datuje do roku 1972 a stojí za ním podnikatel a inovátor Ikutaro Kakehashi. Ten byl uznávaným specialistou na vývoj elektrických varhan a syntezátorů pod střechou své první firmy Ace Tone. Kakehashi se netajil svým ambiciózním snem: chtěl zpřístupnit syntezátory širokému publiku. A tak záhy po firemním startu uvedl s týmem na trh s inovativní monofonní syntezátor SH-1000, modulární syntezátor System 100 a následně EP-30, první elektronické piano od Rolandu a jedno z vůbec prvních s dynamickou klaviaturou.

V 80. letech se Roland svezl na vlně zlaté éry syntezátorů a vytasil se s několika revolučními nástroji. Roku 1981 představil polyfonní syntezátor Jupiter-8, jehož originální analogové tóny si oblíbily kapely jako Duran Duran nebo Depeche Mode. Rané osmdesátky jsou rovněž obdobím zrodu série Juno, která silně ovlivnila tehdejší hudební produkci. Za všechny zmiňme absolutní legendu Juno-106 – ta dodnes platí mezi milovníky synťáků za svatý grál (a rozhodně ne jen kvůli svému pověstnému chorus efektu). Modelové řady Juno a Jupiter jsou stále aktivní a díky poměru cena vs. výkon jsou produkty této synťákové rodiny nesmírně populární.

Z osmdesátých let pochází také jedno z prvních digitálních stage pian s realistickým zvukem, RD-1000. To si svého času oblíbil Elton John a rád jej využíval během svého turné v 80. a 90. letech. Přibližně ve stejnou dobu se také objevil syntezátor D-50. Spolu s Junem a Jupiterem svými ikonickými zvuky definoval tehdejší popovou a filmovou hudbu.

V 90. letech se Roland poprvé ve své historii začal věnovat workstation klávesám a modely JV-1080, XP-50 a XP-80 se staly v podstatě standardem v nahrávacích studiích. Jejich integrované sekvencery a pestrý zvukový katalog si hudební producenti nemohli vynachválit. Vzhledem k takovému úspěchu tak bylo jasné, že bude japonský výrobce workstations produkovat i nadále. Po několika letech vývoje se tak počátkem nového tisíciletí na pultech objevily workstations řady Fantom. Ty si hudebníci a producenti oblíbili zejména kvůli jejich fantastickému uživatelskému rozhraní, bohaté zvukové knihovně, integrovanému sampleru, efektovým procesorům a pohodlné klaviatuře.

V tomto plodném období se také významně polepšily série RD. Stage piano RD-700 tehdy překvapilo svou realistickou klaviaturou s technologiemi PHA, Progressive Hammer Action napodobující odpor kláves podobně jako u akustického piana, a SuperNATURAL piano sound, které dodaly tomuto nástroji nevídané zvukové charakteristiky a pocit ze hry. V průběhu let věnoval Roland řadě RD neúnavnou péči, jenž se markantně promítla i do produkce digitálních pian a křídel. Obě tyto kategorie se těší velké oblibě mezi hudebníky všech úrovní (včetně té nejvyšší) a pravidelně s sebou přináší spoustu zdokonalujících technologických inovací. Jedním z nejzajímavějších produktů v této sekci je digitální křídlo Roland GP609, kde Roland efektivně propojil kompaktnost s herním zážitkem, který se vyrovná hře na akustické křídlo.

Status jedné z nejprestižnějších hudebních značek si Roland s přehledem drží přes 50 let. Rok co rok příchází se samostatnými i sériovými novinkami, obratně balancuje mezi tradicí a moderním pojetím a poskytuje muzikantské potěšení uctívačům jak analogových synťáků, tak i digitálních sfér.

Čestnou zmínku si zaslouží analogový basový syntezátor TB-303, který se při svém uvedení (1981) dočkal nepochopení a o pár let později se z něj stal milovaný nástroj v produkci elektronické hudby. Byť je tento článek primárně o klávesových nástrojích, neodpustili bychom si opomenutí bicího automatu TR-808, jehož potkal stejně dramatický, ale v konečném výsledku šťastný osud jako TB-303. Fanoušci bubenických samplerů by nám taky neodpustili, kdybychom vynechali legendární drumming pad Octapad. Zkrátka, o Rolandu a jeho neuvěřitelně pestré produktové nabídce bychom mohli psát, psát a psát bez přestávky. Ale to až někdy příště :).